Feabee

Feabee Jes Tempo Krč

Fl

Narozena: 10.1.2005
Číslo zápisu: CMKU/CKC/8177/05/06
Matka: Dorianne Tricyrtis
Otec: Jesenius ze Zámku Lešná
Chovatel: Zuzana Švestková
Majitel: Michaela Čermáková


Výstavní úspěchy a složené zkoušky:

Veterán champion.
[2011] Má splněnou zkoušku bronzové úrovně – Pes dobrý spoluobčan. Handler: Šimon Čermák
[2012] Má splněnou zkoušku stříbrné úrovně – Pes dobrý spoluobčan. Handler: Šimon Čermák


Rodokmen:

JESENIUS ZE ZÁMKU LEŠNÁ ROCKWELL DE CASTELBURRY NILSON DE CASTELBURRY
NOIR DESIR OF PRETTY KINGS 
ELISHA ZE ZÁMKU LEŠNÁ HACKENSACK TEMPTATION
TOPSY ZE ZÁMKU LEŠNÁ 
DORIANNE TRICYRTIS BONEMA GOLD SOVEREIGN FOR CHOYA CHOYA RED EMBLEM 
BONEMA HAVE FAITH IN ME 
AMICITIA MAGNIFICA RES PRETIOSA ONYX V.D. SAARMÜHLE 
FAY Z CÍSAŘSKÉHO MLÝNA 

Zdravotní vyšetření

2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011 Poslechové vyšetření srdce: Bez nálezu
2012, 2013, 2014 Poslechové vyšetření srdce: Šelest - odhad st. 1 ze 6
2016 Poslechové vyšetření srdce: Šelest - odhad st. 2 ze 6
2017 Echo, Doppler: Nález

Moje trenérka

Nikdy jsem si moc nepotrpěla na fenky. Vždycky mi připadaly příliš nezávislé, zahleděné do svého hárání, porodů a výchovy dětí, milující pohodlí a tak. Mými nejmilejšími přáteli byli vždycky psi a měla jsem obrovské štěstí, že to byli pokaždé bytosti něčím výjimečné, mou osobou naprosto fascinované a vždy připravené doprovázet mě třeba na kraj světa. Prožila jsem s nimi nádherných 45 let života a o to podivnější je fakt, že mým opravdovým „Panem psem“ je fena…ano, čtete dobře, malá, černozlatá fenďula kavalíra s chytrýma očima a neuvěřitelnými nápady.

Feabee Jes Tempo Krč si mě takříkajíc vybrala sama. Před osmi lety jsem čekala na narození naprosto úžasných štěňat po několikanásobných šampionech v Německu, kde jsem měla zamluvenou black and tan holčičku, tedy jestli se narodí, a malá Fíbí, poslední nezadané štěně z vrhu v chovatelské stanici mé sestry, se tou dobou proháněla po zahradě, škubala kopretiny a kradla nám nářadí a rukavice. Úplně přesně si pamatuji, jak se jednou ráno vřítila do mého pokoje, zalehla mi obličej a tiše při tom předla jako kočka. Hladila jsem jí na bříšku a v duchu jsem přemýšlela, jestli ten „germánský zázrak“ bude alespoň z poloviny tak miloučký, čiperný a pěkný, jako tahle malá. A pak mě napadlo: „Proč bych si měla kupovat kavalírku ze zahraničí, když tu jedna tak šikovná čeká na nového majitele?“ Rodina mi mojí volbu schválila, sestra také nebyla proti a tak se Fíbinka do rodného pelíšku už nevrátila. 

Byla štěně jako každé jiné. Zvědavá, rychlá jako vítr, mazlivá a ochotná si neustále hrát nebo se honit. Lidé z ní byli na krovkách a dostala jsem i několik nabídek; tedy kdybych jí chtěla prodat. No to zrovna! Tenkrát se mi dostala do rukou knížka o rozvíjení psí inteligence a já, kačka jedna hloupá, jsem hned všechny rady a návody na naší dorostence vyzkoušela. Byla radost jí pozorovat, jak rychle chápe, jak se snadno učí a jak dokáže čelit novým situacím. Při vší té zábavě jsem si ani nevšimla, že už mám doma velkou holku, která se najednou rozhodla, že všechno ví, všechno zná a všude už byla… a dvakrát. Z miloučkého štěňátka se nám skoro přes noc vyloupla ostrá šéfová. Na důstojného seniora, desetiletého Woodyho, si sice netroufala, naší rodinu také šetřila, ale návštěvy, které k nám chodily v požehnaném množství, testovala velmi nestandardním způsobem. Vždycky počkala, až se usadí v křeslech, pak si vybranému nebožákovi vylezla na klín a zadívala se mu dlouze do očí. Vypadala v té chvíli jako had, který pohledem znehybní ptáka nebo žábu… a pak najednou „raf“ a milá návštěva měla nos jako žárovku. Jen díky tomu, že mám opravdu skvělé a odolné přátele, dnes nejsem sama jak kůl v plotě. Po několika takových incidentech jsem již dopředu odhadla, kdo je další v pořadí na označkování a fenku jsem zpacifikovala. Když zjistila, že se jí už další červené nosy vyrobit nepodaří, začala si vybírat oběti na chodníku. Nevím sice, podle jakého to bylo klíče, protože dvacet lidí nechala projít a jednadvacátému štěkla za patami takovým tónem, že nadskočil nejméně metr dvacet. Jedna paní tvrdila, že určitě přestála infarkt a druhá mě donutila jí zaplatit punčocháče, které si v leknutí natrhla náramkem.
To už bylo i na mně moc a tak jsem začala s důslednou výchovou, která se ovšem míjela účinkem, protože veškeré domlouvání a trestání novinami nebo proutkem sklouzlo po Feabee jako voda po kachním peří. Když jsem jí donutila přestat s jedním, okamžitě si vymyslela něco jiného.

Vzpomínám si, jak se rozhodla ukrást Woodymu večeři. Dobře věděla, že když mu strčí hlavu do misky, dostane od něj na kožich a tak, když zchroupala svojí porci, rozběhla se ke dveřím a začala štěkat tónem – honem poběž, někdo k nám jde – Woody, tehdy již trochu nedoslýchavý, nechal misku miskou a běžel se také podívat. Než pochopil, že je to další trik té kanimůry, už měla čumák v jeho granulích a baštila jak o život.

A tak to šlo den po dni. Naučila mě být neustále ve střehu, hbitě reagovat a vždycky, po vzoru slavných šachistů, odhadnout dopředu nejméně pět možných tahů. Ona se zase snažila mě obelstít nebo zaskočit novým trikem.

Ale abych jí jen nepomlouvala, byla a stále ještě je velmi pracovitá. Náruživě ráda aportuje a z vody dokáže vytáhnout klacky, větve i polena větší, než je ona sama.

Její poslední majstrštyk s kamarády sledujeme již několik let. Fíbí nemá ráda návštěvy se psy. Jednak jí nikdo nic podobného nenahlásil, nikdo se jí nezeptal, jestli s tím souhlasí a těch pár piškotů, které jí mají smířit s osudem, klidně oželí. A tak, když na chatu přijedou přátelé a začnou vykládat věci z auta, bedlivě sleduje, jestli se okolo nezačnou rojit kavalíři. Když ne, běží návštěvu vítat a pokud ano, tak s výrazem – vždyť jsem si to myslela – zmizí v chatě. Domníváme se, že má někde schovaný zápisníček a tužtičkou si do něj zaznamenává velké a malé křivdy na ní spáchané.


F Vogue2


A Ma Me Rad

Alfi A Feabee V Zimě

Dsc 4160 (2)

P1012231

P1012288

P1012335

Smečka

Mnv13

Dsc07458

15


12 1

Dsc07532

Dsc07530

P4200696

L2014 2

L2014 1

11807431 1059116044098756 910454731539995004 O

Dsc 0380