Plemeník
Ó, jak hrdě to zní… Náš perspektivní pejsek má skvělý bonitační kód a také Knihu krytí, která nám přišla z ČMKU společně s přeregistrací, zdravotní vyšetření, vhodný věk, pěkné úspěchy na výstavách… a bohužel někdy i velký sexuální apetit, který se projevuje zájmem o všechno, co vypadá jako fena, chová se jako fena a nevoní jako pes. Tedy štěňata obojího pohlaví, staré nebo kastrované feny, ale i někteří psi jsou pro našeho mladého chlapíka neodolatelní. S nosem u země pojímá procházky jako bojovky, na jejichž konci je poklad v podobě tvora ochotného se spářit. Štěknutí na druhé straně dálnice, pohyb tlustého kocoura za plotem, zakňučení štěňátka u sousedů…cokoliv z toho a mnoho dalších zvuků vystřelí našeho psa do akce. Velmi často končí takový úprk v lepším případě v útulku a v tom horším pod koly auta nebo vlaku. Je jasné, že příkaz matky přírody o zachování rodu je ten nejsilnější ze všech, předčí dokonce i pud sebezáchovy a my na to musíme být připraveni.
Ideální je, když máme psíka nejen dobře socializovaného, ale i vychovaného. Poslušný pes je pes svobodný a to je ten, který respektuje naše příkazy, je ovladatelný za každé situace a má stoprocentní přivolání. Jen toho je možné pustit „na volno“. Ti ostatní musí být neustále přivázáni; vzhledem k majitelově pohodlnosti většinou na flexi vodítku, a to je začátek konce. Pes není ani na volno, ani u nohy, naučí se vyrážet na vzdálenost pěti metrů, vytrhávat paničce ruce z kloubů, vláčet děti po trávníku… no potkat takovou dvojici je hotové neštěstí – v mžiku jsme vodítkem omotaní všichni, včetně našeho ukázněného psa.
Fenka je sice většinou méně náruživá, ale poznala jsem pár čubinek, které se v „den D“ také nechovaly nejlíp. Naše malá Feabee byla schopná vybraného ženicha na ulici nejen dohonit, ale i natlačit pod odpadkový koš a tam se mu nabídnout s takovou vehemencí, že by jí mohla každá vdavekchtivá slečna závidět. Naštěstí pro nás si vybírala zásadně pejsky starší třinácti let a než vykulený senior pochopil, o co jí jde, byla vždy odlovena a potupně odnesena. Jak říkám, důsledná výchova je prostě nezbytná.
Zatím co majitel fenky sedí v obýváku a studuje linie a výstavní úspěchy potencionálních ženichů, vlastník psa musí vyčkat, až bude osloven. Samozřejmě, že tomu může pomoci tím, že psa „ukazuje“ na výstavách nebo na soutěžích a podává si inzeráty, ale nakonec je to právě majitel feny, který nás kontaktuje a zeptá se na podmínky krytí. My jsme samozřejmě připraveni, protože na tuto chvíli jsme se těšili již od okamžiku, kdy jsme si přinesli domů perspektivní štěňátko. V tomto momentu bychom se měli zachovat jako odpovědní chovatelé a nesoustředit se jen na cenu za krytí, ale i na to, aby náš jedinečný pes byl k dispozici pouze pro zdravé a preventivně vyšetřené feny klubem doporučenými veterináři. Tady bych ráda zdůraznila, že pověst plemeníka je velmi křehká a je naší povinností jí chránit. Je docela dobře možné, dokonce i pravděpodobné, že se někteří majitelé fen obrátí jinam, ale pokud si vážíme plemenné hodnoty našeho psa, neměli bychom dělat kompromisy. Že nebudeme přijímat nabídky majitelů fenek neuchovněných nebo dokonce bez průkazu původu, tak to snad ani nemusím připomínat.
Odměna za krytí by měla být určena vždy předem, abychom se vyhnuli pozdějším nepříjemnostem. S majitelem feny se můžeme domluvit na jednorázové úhradě v den uskutečněného krytí (v případě, že fenka nezabřezne bývá dobrým zvykem poskytnout možnost opakovaného krytí zdarma) nebo na platbě za každé štěně; tady je zase morální počkat se zaplacením, až chovatel prodá první štěně; nebo na nějaké jiné úhradě, kterou může být třeba určité procento z celkové ceny prodaných štěňat.
V podstatě je krytí služba a záleží pouze na nás, jak se dohodneme. Znám i krytí za symbolickou 1,-Kč nebo naopak za jedno štěně z vrhu… vše je možné, jen bych doporučovala srozumitelnou a nejlépe písemnou dohodu.
Pro majitele feny platí v totéž. Pokud se nám nelíbí cena nebo způsob úhrady, nemusíme ji přijmout a můžeme se obrátit jinam. V krycím listu, o který jsme v předstihu požádali, nám poradce chovu potvrdil hned několik plemeníků. Může se totiž stát cokoliv – námi vybraný TOP ženich odjel na dovolenou k moři, je nemocen nebo, a ani to není žádná výjimka, se mu do svatby s naší fenkou nechce. Proto máme v záloze dalšího pejska, kterého můžeme použít.
Poněkud jiná situace nastane, když si vybereme plemeníka v zahraničí. Tam už nad námi nestojí žádný poradce chovu v roli anděla strážného a bohužel nemáme k dispozici ani bonitační kód, protože „venku“ mají jiná pravidla chovu. Většinou je to podmínka úspěšné výstavy a bezvadného zdravotního stavu, ale velmi často se stává, že například plnochrupost nebo nedostatky v barvě či typu srsti v té které zemi prostě neřeší. Tak se vystavujeme nebezpečí, že sice budeme mít štěňata po naprosto úžasném zahraničním psíkovi, ale u nás do chovu nakonec neprojdou.
I tady platí, že informovanost je nezbytná a kdo se pustí do akce bez rozmyslu, určitě na to doplatí.
