kavalíří barvy
míši čermákové

 

Nádherná debata na téma – Sloučení barevných variet kavalírů na MVP – se rozvinula na www.cavalierclub.cz. Také jsem se do ní zapojila a protože na fóru není prostor pro nějaké dlouhé rozepisování a třeba i vás, moje návštěvníky na zlatém kavalírovi tohle zajímá, odpovím na otázku pana Pavla tady.

Paní Čermáková, jaký máte názor Vy? Sloučit nebo nechat rozdělené? Podle mě i pro Vás jako posuzovatelku musí být mnohem lehčí posuzovat po barvách ne?

A vidíte, není…tedy bylo by, kdyby se v každé barevné varietě a v každé třídě v kruhu objevilo víc pejsků než jeden. Ono je totiž mnohem jednodušší posoudit hodně obsazenou třídu, vybrat ty úplně nejlepší z nejlepších a pak se trochu zapotit u zadávání pořadí, než zklamat „vědéčkem“ vystavovatele, který je ve třídě sám.

Kavalír je na posuzování těžké plemeno, to alespoň tvrdí moji kolegové rozhodčí, protože není tak ustálené v typu jako třeba pudlové. Když se podíváte do „pudlího“ kruhu, stojí tam téměř identičtí jedinci a to jak ve velikosti, tak v typu hlavy a nyní i v barvě srsti (také jsou rozdělení). U kavalírů je na výstavě k vidění jak obrovský hafan, tak drobná fenka; hlavy jsou také různé – maxi i mini nosy, oči kulaté i mandlové, temena plochá i klenutá… prostě všechno. A teď si, posuzovateli vyber a buď přísný, říkáte, ale už nedodáte – na ty ostatní -, protože tiše doufáte, že se mi bude líbit právě ten váš jediný a na celém světě nejkrásnější kavalírek.

A v tomto okamžiku nastává ta pravá práce rozhodčího, který má být v ideálním případě spolutvůrce exteriéru plemene. Dobrý posuzovatel je podle mého názoru povinen zadat známky s ohledem na přínos toho kterého jedince do chovu.

Ono je hrozně jednoduché vyházet všechny větší psy s védéčkem, ale kam pak my chovatelé sáhneme, až budeme potřebovat pevnou kostru a výborný pohyb – tohle totiž bez výjimky naši „obříci“ mají; nebo oči…mají být veliké, kulaté a tmavé, tak je popisuje standard, ale také by neměly být vypouklé, protože to pak je oko velmi zranitelné, jenže ono hodně těch „velkých a kulatých“ očí je zároveň tak vyvalených, že se bojím pejska pohladit, abych mu nepoškodila bulvu. Víte, že takhle vykulené oko může i vypadnout z jamky? Nepřeji vám vidět, jak vypadá oko, které visí na stopce očního nervu…děsivý pohled.

Dobrý rozhodčí má také vědět, kde je v současném chovu plemene největší zdravotní a exteriérový problém. U kavalírků je to dneska „zadní polovina psa“. Úhlení a postoj zadních končetin, záď (velmi často spáditá nebo přestavěná), klenutá bedra a špatně nasazený a nesený ocas se nejvíc míjejí se standardem a tak je potřeba na výstavách ocenit pejsky, kteří tyto vady nemají, ale…co když jejich hlava, barva, délka srsti není ideální a co když má tenhle pohybově dokonalý jedinec světlé oči? Jo jo, kdyby jste lidi tušili, jak je to hrozně složité…také z tohoto důvodu mi stačí ke štěstí posuzování jedné, maximálně dvou výstav za rok, stejně se z toho vždycky pak týden léčím a místo spaní přemýšlím, jestli bylo to VD v mezitřídě nutné nebo jestli jsem přece jen neměla v šampiónech zadat titul, i když nebyli dobře upravení.

No, vidíte! Úprava a předvedení je také strašidelně důležité. Jak mám posoudit úhlení psa, který jde v kruhu většinou po zadních nebo se opírá do vodítka jak do chomoutu? Nebo pejsek špinavý, zažloutlý…ale v typu dokonalý, co s ním? Do chovu se hodí náramně, ale výstava je především soutěž krásy, copak by mohla Miss ČR vyhrát holka se špinavýma nohama?

Ale na druhé straně je zase nádherné celý den se mazlit s kavalíry, pozorovat dokonale sehrané dvojice, dívat se do něžných očí a povídat si s nimi.

Většina z nich mi říká – mám se dobře, moje smečka je laskavá a spravedlivá a na výstavu jsem připravený a moc jsem se těšil. Někteří se přiznávají, že je to v kruhu příliš nebaví, raději by lítali někde na louce, ale když to pánovi udělá radost, tož se s ním po tom koberci také projdou… a pak jsou takoví, kteří mi sdělují – jsem celý den v kotci, dají mi sice najíst, ale nepohladí mně, nechodí se mnou ven a tím mě nutí čůrat tam, kde pak ležím, nudím se a hloupnu, protože nemám žádnou zábavu. Jsem smutný a nešťastný kavalír…

A tak se nezlobte, že rozdělení nebo sloučení barev na výstavě není pro mně to úplně nejdůležitější. Mnohem významnější je podle mého mínění šťastný, zdravý a krásný kavalír v kožichu libovolné barvy.

A jaký je váš názor?