kavalíří barvy
míši čermákové

 

Protože se vaše dotazy množí a já do telefonu a e-mailem odpovídám na stále stejné otázky, rozhodla jsem se ještě jednou (a určitě naposledy) napsat o tom bláznivém dubnovém týdnu. Opravdu to nebylo přesně tak, jak jste viděli v televizi, fakt ne; ono se střihem dá udělat naprostého pitomce i ze skvělého člověka a samozřejmě, že to funguje i obráceně…

Takže – vaše nejčastější dotazy:

Jitka – veganka nebyla žádná příšera příšerná. Je to moc milá a přátelská holka s pohotovými komentáři a humorem, za který by se nemusel stydět ani Angličan. Její připomínky k „masitým lahůdkám“ nabyly tak příkré, jak je režisér nakonec prezentoval. Za každou větou typu – a tohle je z jakého nebožtíka? – následovalo něco, co to shodilo do legrace. Jíťa si dokáže dělat báječnou psinu hlavně sama ze sebe a jestli mi dala 4 body, no tak ať. Daleko víc si cením toho, že jsme zůstaly i po odvysílání pořadu kamarádky.

Nicol – vítězka celé soutěže – se také chovala úplně normálně a její „chechtací den“ byly jen šikovně sestříhané výstupy, stejně jako mé „obličeje“ u pana Jaroslava. Ať si o tom říká kdo chce co chce, prostě to, jak jsme hodnotili, bylo opravdu jen a jen na nás, nikdo nás k bodům nenutil. Jaroslav – pán v letech, který stále vtipkoval, měl velmi svérázný humor a jeho naivní umění (sochy na zahradě) mi opravdu nepřipadalo skvělé. Pálivé maso nemusím, sladké věci téměř nejím… nemohla jsem ho hodnotit jinak než ostatní, není to žádný chudinka, kterého bych měla ocenit za snahu. Je to chlap a nějakým soucitem bych ho leda urazila.

Karin – naprosto úžasná mladá holka, jejíž postoje a suverénní reakce znám – byla jsem v jejím věku stejná. Mám jí moc ráda a body, které jsem jí dala zase nic nemění na tom, že mám o jednu báječnou přítelkyni navíc.

A moje bodování? Na rozdíl od ostatních jsem měla výhodu – vím, jak by mělo spravedlivé hodnocení vypadat. Mezinárodní výstavu také nemohu začít pískat přísně a pak polevit. Všichni si zasloužili stejně objektivní posouzení bez ohledu na to, že se naše vztahy během týdně měnily, což je pochopitelné. Jenže já se rozhodla hned na začátku týdne, že budu hodnotit jídlo, prostředí, zábavu – vše třemi body, tedy maximum 9,aby bylo pro mne bodování snazší.

Takže Jitka – jídlo 1(tráva mi nic neříká), prostředí 3(byt byl plný pozitivní energie), zábava 1(mantra mi také nic neříká) = 5 bodů
Nicol – jídlo 3(bylo to výborné i studené, což se o svíčkové říct nedá), prostředí 2(lidmi přeplněné mikro byty moc nemusím, i se štábem nás tam bylo jedenáct), zábava 3(břišní tanec byl super) = 8 bodů
Jára – jídlo 2(ostrá jídla ano, pusa v plamenech NE), prostředí 2(všude čisto i když „plno“ díky plyšákům, maňáskům a loutkám), zábava 1(sprostí vodníci mě neoslovili) = 5 bodů
Karin – jídlo 2(škoda, že se moučník nepovedl), prostředí 3(byt měla super), zábava 2(malování mi moc nejde) = 7 bodů – nic víc ani míň na tom nehledejte.

Fakt mě neoslovilo prozpěvování mantry nebo naivní umění Jarouška; Karin měla smůlu s tím moučníkem a že jsem nikoho “na tvrdo” nepomlouvala, že jsem ke svým hostitelům byla příjemná, no to je jednoduché – všichni jsou to skvělí lidé, mám je moc ráda a žádné hodnocení ani šikovně sestříhaný průběh večera na tom nic nemění.
Jsem soutěživý typ, ráda vyhrávám, ale dovedu i prohrát. To pak pogratuluji soupeři, přeji mu výhru a nesrším jedovatostmi ani ho nepomlouvám – prostě tentokrát vyhrál někdo jiný, příště třeba budu lepší já.


Tak Jitko, Nicol, Járo, Karin – už se moc těším na setkání a věřím, že vy také.