Lidi, buďte rozumní…
Zase to všechno začalo docela nenápadně, telefonátem… Oslovil mě pan Novák, který by měl rád doma kavalírka s průkazem původu, po zdravých rodičích, ze slušné chovatelské stanice; a cenu že prý také respektuje.
Ptala jsem se, v čem je problém, takových štěňat je v nabídce na webových stránkách obou klubů hodně, ale dozvěděla jsem se, že nikde neuspěl, protože nesouhlasil s podmínkami, které byly pro chovatele zásadní. To mě trochu zarazilo; s kýmpak mám asi tu čest? Je to podivín, který chce psa chovat ve sklepě? Nebo odmítá nechat štěně očkovat (nesmějte se, i takoví lidé se najdou), případně požaduje záruky, že mu z pejska vyroste šampión?
Ne, nic takového. Jen prostě nechce chodit po výstavách (v jedné chovatelské stanici mu předepsali osm mezinárodních výstav za rok), ani netouží, aby jeho pejsek působil v chovu (další chovatelé měli ve smlouvě povinnou bonitaci a jedno krytí jimi přivedené feny zdarma) a už vůbec nehodlá běhat agility, protože je mu skoro sedmdesát a má z fotbalu „vylágrovaná“ kolena.
Moc hezky jsme si popovídali, já mu doporučila mojí známou chovatelku a dnes už chodí na procházky s milým black and tanem, který je z páníčka na višni, odečítá mu přání z očí a (snad se na mně nebude pan Novák zlobit) spí s ním v posteli.
Možná, že se mnou nebudete všichni souhlasit, ale já si pro svoje štěňata více cením spokojeného života po boku milujícího pána než imaginárních úspěchů na výstavách nebo v chovu. Češi jsou prazvláštní národ; téměř každý, kdo si koupí psa s průkazem původu, na něm hodlá chovat. Že by všichni očekávali návrat peněz, včetně provozních nákladů, do psa vložených? Tak to se povede opravdu jen málokomu.
Například v Anglii – tam jsou profesionální chovatelské stanice, několik „hobby“ chovatelů a pak už jen milovníci a majitelé kavalírků, pro které je pejsek člen rodiny, milý společník a …dost.
Kavalíry máme doma od roku 1987…ježíši, to už je dlouhá doba, že? Tak se snad mohu považovat za člověka, který jim trochu rozumí. Nikdy bych se neodvážila tvrdit, že tohle nebo tamto dvouměsíční štěně bude výstavně nebo liniově úspěšné. Může mít PŘEDPOKLADY PRO CHOV A VÝSTAVY, ale nikdy to nelze zaručit a proto mi podmínka několika výstav nebo povinné bonitace přijde … mírně řečeno neuvážená. Co když nás vezmou za slovo a s naprosto nepovedeným pejskem opravdu na ty výstavy pojedou? To patrně nebude moc velká reprezentace našeho chovu…
Nebylo by lepší nové majitele k ničemu takovému nenutit, jen je požádat, aby štěně milovali, dobře ho krmili a opatrovali a – přišli nám ho v roce ukázat.
Roční pejsek, no to je něco jiného, tam už je možné říct: „Ano, vyrostl nám z něho krásný pes, nešli by jste na nějakou výstavu? Třeba klubovou nebo speciálku, tam vám je legrace…“ A když řeknou – ne, nešli, protože nás to nebaví, tak se prostě nedá nic dělat.
Možná, že to bude škoda, (chovatelská stanice nezíská pár bodů do ročního hodnocení), ale nic to nemění na tom, že se má naše štěně královsky a „jeho lidi“ jsou s ním spokojení.
A jaký je váš názor?
Komentáře
-
Když jsme prodávali naše štěňata, bylo jedinou starostí, zda se budou mít přinejmenším stejně dobře (raději lépe) než u nás. Jestli na ně budou mít majitelé dost času a budou se jim věnovat. Jestli jsou ochotní být s námi v kontaktu. Zkrátka abychom měli stále přehled, co se s nimi děje i když je třeba nebudeme potkávat na těch zmiňovaných výstavách.
Až je pejsek větší a je vidět, že by mohl mít úspěch, můžu se pokusit majitele přesvědčit ať to na výstavě zkusí. Pokud jsem alespoň z poloviny tak schopný jako Král z Tvého povídkového seriálu, měl bych mít docela dobré přesvědčovací schopnosti. Ale dávat si to jako podmínku do smlouvy, nebo chtít povinné krytí … to osobně považuji za nesmysl.
Spíš by možná bylo dobré dát do smlouvy místo výstav nějaké to zdravotní vyšetření, třeba srdce. Stejně jdou majitelé s pejsky na vakcinace, tak při té příležitosti … A dát chovateli vědět, jak to dopadlo. Chceme přece vědět, jak na tom jsou ty naše odchovy se zdravíme, ne?
-
Máme tři nádherné fenky kavalíra, ruby, TR a BT, mají průkaz původu, ale výstavy a chov štěnat pro peníze? To rozhodně ne. Jsou členy naší rodiny, milé společnice, jde nám hlavně o to, aby byly zdravé. Možná jednou budou mít štěnatka, ale maximálně jednou, ne jim ničit zdraví jen proto, že si nedokážu peníze vydělat prací. Takže všichni Češi nejsou stejní, jsou i vyjímky.
-
Děkuji,děkuji…jsem moc ráda za tyto články,které píše paní Čermáková,plně se s jejimi názory ztotožňuji..paní Míšo,jsem ráda,že jste a já měla možnost se s vámi potkat,děkuji za sebe i chlupáčky eva Danetka,Lusynka a Nelinka http://www.cavalier-liskovyorisek.cz/cz/book.php
-
Rovnako ako pán Novák aj ja uvažujem nad úplne normálnym, zdravým a veselým šteniatkom, ktoré bude určite cavalier (teda s PP), ale už mám celkom strach :)Pozerám stránky, aby som sa dozvedala čo najviac o rase ktorá ma asi očarovala a o chovateľoch, aby som vedela kam ísť po šteniatko, ale strácam odvahu sa čo i len opýtať. Na jednej stránke som našla takýto text: “Záujemca o šteniatko, ktorého prvá otázka nie je o cene šteniatka už vie, že keď volá do chovateľskej stanice, ktorá má svoju stránku, kde prezentuje svojich psíkov, odchovy, fotky a rôzne iné, že tu môže kúpiť šteniatko iba s preukazom o pôvode /PP/ a tak isto vie, aká je ich približná cena, ktorá sa pohybuje v rozmedzí 350 – 800 EUR, niekedy aj viac.” Zavolali by ste tam, kde je toto napísané? A to som sem nedala celý text. Môže mi niekto napísať či je tajné koľko stojí šteňa? Lebo som to čítala na viacerých stránkach. Neznamená to že by som vyberala kde mejú najlacnejšie tam kúpim ale podľa mňa je čudné ked niekto cenu úpenlivo tají. Ked sa človek nepohybuje v kruhu chovateľov a chce domov miláčika asi to nemôže vedieť. A po druhé prečo strácam odvahu je to či “budem vyhovovať” :) Rozumiem tomu, že chovatelia chcú pre svojich psov len to najlepšie, ale potom by si mali dať na stánku presné kritéria pre “uchadzačov” :) Čo musím spĺňať aby som bola vybratá? Alebo tento psík je vhodný len pre dôchodcu s ktorým môže spať v posteli?
-
Milá Marto, nebuďte smutná. Je hodně “normálních” chovatelů, kteří Vám (i panu Novákovi)rádi prodají štěně, poradí Vám s výchovou i chovem, stanou se Vašimi přáteli a určitě se nezřeknou odpovědnosti, když se na ně obrátíte s nějakým problémem. V Čechách se cena štěněte kavalíra z domácího chovu pohybuje okolo 12 000,- Kč. Fenky jsou v současné době více žádané, proto je jejich cena vyšší. No a s tím, jestli budete ten správný člověk pro kavalírka, si také nemusíte dělat starost… Určitě budete, protože Vám není jedno, kde, od koho a jaké štěně koupíte. Nevím jak jinde, ale pokud bych já měla na prodej štěňata, chtěla bych vědět: 1. Jestli nebude doma sám víc jak 8 hodin 2. Jestli jste ochotná s ním chodit na dlouhé procházky i v případě, že máte u domu zahrádku a zda Vás bude smět doprovázet i na víkendové výlety a dovolenou 3. Jestli máte někoho, kdo se o pejska postará, když Vy nebudete moci (nemoc, služební cesta a pod.) 4. Jestli i ostatní členové Vaší domácnosti souhlasí s tím, že budete mít doma kavalírka 5. Jestli budete souhlasit s tím, že mi občas pošlete zprávu, jak se pejsek má a zda splňuje Vaše představy o dobrém rodinném kamarádovi 6. Jestli ho budete mít ráda i potom co zestárne a když už ho nebude těšit život, jestli mu dopřejete rychlý a bezbolestný odchod
Tak to jsou zase moje otázky, na které chci znát odpovědi :-)a rozhodně netrvám na tom, aby s Vámi spal pejsek v posteli nebo jedl z jednoho talíře… Dobrý psí život není o peřinách a piškotech, ale o společných zážitcích, o aktivním a zajímavém životě a o vztahu, který se svým pejskem navážete. Pokud se mnou souhlasíte, ozvěte se mi a určitě společně vybereme chovatele, se kterým se dobře domluvíte. Míša
-
Snad Vám nebude vadit, že nechováme Kavalíry. Máme doma německou ohařku ač bydlíme v Praze – Prokopské údolí dává možnost jí i pořádně vyběhat. Naše Jackie je také papírový pejsek. Před 1,5 rokem jsem hledala psa pro svoji dceru, když se vracela po 10ti měsících z nemocnice. Její ošetřující lékař mne to doporučil jako jednu z léčebných terapií. Koukala jsem a upřímně jsem si říkala , že raději pomůžu pejskovi bez domova než štěňátku. Na jednom internetovém serveru jsem našla k darování právě Jackií a její osud nebyl do té doby zrovna hezký. Koupili si ji myslivci z jedné chovné stanice na chov a výcvik jejích štěnat a následný prodej. Jak jsem později zjistila od jiné chovatelky ohařů jednalo se o nejlepší chov v ČR. Naše Jackie ,ale měla špatné zuby – kleštový skus. Proto vyřazení z chovu jí čekalo a navíc ještě nevhodná k výcviku a tak se oni ” myslivci” se rozhodli ji odstřelit. Ještě so hodilo echo zda si ji někdo neodvede, což se stalo. Jedna paní ji zachránila a hledala pro ní páníčka, neb už tím to způsobem zachránila hodně pejsků a našla jim domov. Začátek byl opravdu těžký – všeho se bála, stoupnout si na větvičku která se zlomí ( při výcviku je mlátí klacky), znamenalo, že se staženým ocasem uteče. Potkat člověka na procházce znamenalo že bude utíkat ( obrovský strach z lidí), střelba je pro ní nepřekonatelný problém dodnes (střílejí po nich broky). Jackie jsou 3 roky, je to pejsek, který každého mého klienta přivítá, v uzavřených prostorech je mazlivá a tak dost často lehává na sedačce právě vedle klientů. Máme ji jako mazlíčka, s dcerou spí v posteli, chodí za námi všude a je to prostě mazel. Nejen , že pomohla skvěle dceři a nemusela se vracet do nemocnice, ale i dost klientů chodí si nejen pro odpovědi, ale jak sami říkají, že klid který u nás je cítit a ten skvělý pes je to proč se vrací. Kartářky mají mít kočky a tak já mám Jackii – černého bělouše (aspoň že tu barvu držím :D). I kdyby měla zuby v pořádku , tak vím že bych neběhala po výstavách – nejsem ten správný člověk proto zrozený :)
PS: nejsem ani odpůrce lidí co mají pejsky pro chov. Mám kamarádky co mají chovy se kterými běhají na výstavy. A já mám radost z jejich úspěchů. Klienty , kteří jezdí za mnou a radí se o svých pejscích – s kým krýt, zda koupit novou krev ze zahraničí apod.
