Exkluzivní chov
„A to je co?“ ptala jsem se paní, od které jsem tenhle termín slyšela poprvé. V první řadě je to cena štěněte… velmi vysoká cena … a pak už vůbec nic. Dokonce ani zodpovědnost, když se zjistí, že pes z „exkluzivního chovu“ má zdravotní problémy.
Když jsem si v roce 1987 koupila prvního kavalíra a začala pronikat do tajů chovatelství, ani ve snu by mě nenapadlo, že za dvacet let budu s láskou vzpomínat na tehdejší zdravé, dlouhověké a povahově vyrovnané pejsky. Čtrnáctileté fenky nebyly žádnou výjimkou, oční zákal jsem znala jen ten stařecký a že mohou psům vypadávat kolena, tak to jsem si přečetla v chytré knize.
Štěňata měla občas kýly a když se ve vrhu u některého objevila kýla tříselná, byli i sourozenci postiženého jedince označeni jako nechovní. Nikdo se tenkrát nad tím nepozastavoval, protože taková byla pravidla chovu.
Časy se změnily. Nikdo už nad námi nestojí jako anděl strážný a neříká nám, co musíme nebo naopak nesmíme dělat. Tak nějak se počítá s tím, že každý z nás je zodpovědný za svoje odchovy, každý zná zdravotní rizika a snaží se jim předcházet a „příjmení“ našich štěňat, tedy název chovatelské stanice, je vlastně něco jako záruka kvality.
No vidíte a není to tak. Někteří „chovatelé“ končí se zárukami v okamžiku, kdy převezmou za štěně peníze, jiní se sice odpovědnosti nebrání, ale ve výsledku krčí rameny a říkají – to jsme netušili…Kdo to ovšem odnese, to jsou noví majitelé štěňátka. Na veterinu by se mohli odstěhovat, peníze, za které by opravili střechu nebo jeli na dovolenou vydají za léky a operace a ještě žijí v trvalém stresu, který se podle psychologů rovná úzkostným stavům rodičů nemocného dítěte. A ke všemu získal kavalír nálepku nemocemi prolezlého plemene.
Vím, že tu otevírám velmi citlivé téma, ale asi už je nejvyšší čas, abychom se konečně vzpamatovali a začali něco dělat. Třeba bychom se pro začátek mohli začít zajímat také o něco jiného, než o výstavní úspěchy a „čistou“ anglickou krev pejska, kterého si vybereme jako ženicha pro naší fenku. Třeba bychom mohli od majitele krycího psa požadovat osvědčení o jeho zdravotním stavu, taková ta kavalíří trojkombinace – srdce, pately, oči. Vše samozřejmě od klubem uznávaných veterinářů, protože „razítka z dětské tiskárničky mě opravdu nepřesvědčila“.
A co tak zajít ještě dál a neposkytnout našeho vyšetřeného a zdravého pejska pro krytí fenky bez atestů? Pověst plemeníka je velmi křehká… A že majitel feny půjde tam, kde mu za peníze nakryjí bez otázek? Zatím možná ano, ale za pár let to třeba, díky nám, kteří to myslíme poctivě, nebude tak snadné.
A také výběr štěněte, tedy vlastně výběr chovatele, ke kterému pro štěně půjdeme, by měl být uvážlivý. Opravdu se spokojíme s tím, že mezi dveřmi zaplatíme a převezmeme štěně po dvou šampiónech? Nebudeme chtít nic víc? Je sice pravda, že i po vyšetřených a zdravých rodičích se mohou vyskytnout štěňata se zdravotními potížemi, ale musíme někde začít, jinak naše milované kavalíry budeme za pár let obdivovat zase jen na starých obrazech.
Tak a teď se budu těšit, že napíšete, jaký je váš názor. A nebojte se říct, co si opravdu myslíte. Kavalíři si to zaslouží.
Komentáře
-
"Kdo to ovšem odnese, to jsou noví majitelé štěňátka." My mezi postižené patříme, zažili jsme a zažíváme následky geneticky postižených patel našeho Olivera. Stručná anamnéza: Výstavně úspěšný pes, kterého si přejí zařadit mezi plemeníky v Rakousku. Podmínkou je mimo jiné atest patel od certifikovaného veterináře-ortopeda. První šok, když veterinář zjistí, že na obou kolenou je nález. Shánění dalšího specialisty, který by nález potvrdil. Samozřejmě zoufale doufáme, že se ten první spletl. Druhý šok, když napíše ještě horší hodnocení. Rozhodování, kdy a kde operace. Vysvětlování majitelům psí nevěsty v Rakousku, že se krytí neuskuteční. Třetí šok, když pejsek zůstane uprostřed schodů, naříká bolestí. Rychle operace na nejlepším možném pracovišti, kde patel odoperovali nejvíc s nejmenším počtem špatných výsledků. Kostní štěp, dva šrouby. 5 minut ledovat, 15 minut přestávka - až do prvního rána. Druhá noha po uzdravení první. Obyvák změněný na psí pelech, po nocích držíme služby. Nesmí vykočit, nesmí se po ničem natahovat, nesmí běhat. Ale musí se vyprázdnit, první dny po operaci přitom skučí bolestí. Několikrát denně rehabilitace a cvičení po dobu měsíců. Bez cestovních nákladů víc než 17 tisíc. Další náklady na chondroprotektiva, léky proti bolesti. Čtvrtý šok za půl roku: operace patel se zdařily, ale změnilo se postavení zadních končetin, došlo k změně zaúhlení a bolestivým změnám v pánevní oblasti i kyčelním skloubení. Ortopéd nás na tuto eventualitu připravoval, ale nevěřili jsme, že také nastane. Další nářky Olivera, další masáže a rehabilitace. Dočasně vítězíme. Pátý šok: problémy se "posunují" směrem ke krku po páteři. Výsledek: všichni jsme se naučili Oliverovi masírovat páteř, dbáme, aby neprochladl, kromě obvyklého vybavení se nikam nehneme bez prášků proti bolesti. Když se mění počasí, tak víme, že nevyskočí na gauč. Když má bolesti, kontrolujeme, zda je schopen se vyprázdnit. Naše procházky jsou kratší, nemůže být v pohybu tak dlouho jako zdravý dospělý pes, zejména v těžším terénu. Podáváme přesně vyváženou stravu, aby netloustnul a měl víc než hojnost chrupavek. Zvedáme ho na klín, nedovolujeme mu skákat z výšky. Dopřáváme mu nicméně volnost - a prášky proti bolesti. Připravili jsme se na skutečnost, že přijde dřív čas, kdy ho budeme muset nechat uspat, aby se netrápil. Nechali jsme ho vyškrtnout ze seznamu plemeníků, protože nechceme, aby někdo další kvůli naší neodpovědnosti zažíval to, co zažíváme my. Není to jen pár měsíců jiného života, není to jen náš čas a finanční náročnost. Je to částečná změna celého stylu, máme-li Olivera jako člena rodiny. Dokud nás smrt nerozdělí.
-
Tuze moc se všem čtenářům omlouvám za překlep na 14. řádku shora svého příspěvku - třeba je jich tam víc:) NE nesmí vykočit, leč správně NESMÍ VYSKOČIT Bylo těžké vůbec reagovat písemně, zvlášť když se teď mění počasí nebo se jen zas Oliverovi přitížilo a moc jsme nespali. Skutečnost je horší než to, co jsem ve spěchu, abych to už měla za sebou, popsala.
-
Milá Míšo, tady je můj malý komentář na téma zdraví kavalírů:
Vážená chovatelská veřejnosti, je to tak, jak jste se v článku dočetli. Hlasuji tedy “ANO, začněte něco dělat”.
Za sebe, jako chovatele, předpokládám že i za Klub CKChS ČR, můžu říct, že za poslední dva roky se 90% práce s kavalíry týká právě jejich zdraví. Chovatelé i majitelé mají k dispozici jasná doporučení ohledně chovu a zdraví. Na webu jsou zveřejňovány výsledky vyšetření. Systém udělování zdravotních pečetí, rozšíření počtu specializovaných veterinářů, od kterých klub uznává výsledky vyšetření, inbreeding koeficienty, rozsáhlé rodokmeny, články ve zpravodaji, konzultace se specialisty na jednotlivé choroby, semináře pro chovatele, Golden Oldies …
A výsledek? Střídají se u mně dva pocity: pocit očekávání a pocit zklamání. První přijde vždy když na klubový web přidám něco, co by mohlo zájem o zdraví a etiku chovu podpořit, druhý přichází když zjišťuji, že odezva je téměř nulová (snad jedině Golden Oldies jsou výjimkou).
Tato “chovatelská apatie” je, alespoň v mém případě, značně vyčerpávající. Ale rozhodně to nevzdávám. Mám doma pět kavalírů, kteří za to rozhodně stojí :-)
Zdraví a etiku chovu neovlivňují jen chovatelé a kluby. Největší sílu v tomto mají, ač se to nezdá, majitelé (tedy kupující). Právě vy nejsilnějším a nejtvrdším způsobem můžete tím, že budete vybírat podle těch “správných” kritérií, ovlivnit existenci, slávu, kvalitu jednotlivých chovatelských stanic. Na druhou stranu i zánik těch špatných.
Ale buďte spravedliví a poctiví. Stačí vypustit malou polopravdu, neověřený fakt a poškodíte třeba právě stanici, která mohla být pro kavalíry tou ideální.
A proto jsem v úvodu nenapsal začněme, ale začněte něco dělat. Totiž ta malá hrstka lidí, kteří pro zlepšení chovu dělají co můžou, už opravdu potřebuje nějakou kladnou odezvu, nějaký byť jen dílčí výsledek.
Tak děkujeme a čekáme právě na Vás …
-
Moc hezky popsané a pravdivé. Jen malé porovnání s jiným oborem (dosaďte dle libosti), jak roste kupní síla lidé požadují “vyšší kvalitu”. Tak to bude i u kavalírků, sic nestojí jako auto, dům ….atd. Bude to trvat trochu déle. Nejúčinější současný argument je cena (pro velkou většinu). Tedy platí pro obě strany, jak chovatele (za kvalitu oprávněně mají žádat odpovídající cenu), tak pro kupující (je legitimní při akceptovatelných (pro něj) nedostatcích požadovat odpovídající slevu). Těmito malými krůčky by se vývoj mohl pomalu posouvat vpřed.
-
Nemůžu zase jinak než jen s Vámi souhlasit…
-
Máte pravdu.Někteří chovatelé opravdu končí převzetím peněz za štěně. Před třemi lety jsme si koupili fenku kavalíra. Ale vyskytla se u ní epilepsie. Bohužel jsme se s naší úžasnou Lady mohli těšit do včerejška, kdy podlehla této nemoci a byli jí pouhé tři roky .Je to velká bolest.
