kavalíří barvy
míši čermákové

Již víckrát jsem psala povídání na téma – jak dobře připravit psa na výstavu, co ho všechno naučit a jak se pak v kruhu chovat, ale ještě nikdy jsem se spolu s vámi nezamýšlela nad fyzickou výstavní přípravou kavalíra. A přitom je to tak důležité…

První krok – výběr štěněte – je zřejmě nejdůležitější. Není to sice stoprocentní, ale po výstavně úspěšných předcích, (a to nejen rodičích, ale i pra, prapra a praprapra rodičích) se spíše dočkáme šampióna, než když si zamluvíme štěňátko již samotným chovatelem určené „na mazlení“.

Kvalitní krmení je druhým krokem k úspěchu. Granule za pár korun koupené v supermarketu prostě neob- sahují všechny potřebné látky, které naše štěně potřebuje. Netvrdím, že kvalita prodávaných krmiv je vždy přímo úměrná jejich ceně, ale není na škodu zeptat se zkušených a hlavně úspěšných chovatelů, kterým granulím dávají přednost. Pozor, ani to, že se váš pes může po levných „bobcích“ utlouct neznamená, že jsou dobré. Mnoho podřadných krmiv je vyráběno na bázi chuťově výrazných látek, zato živin je v nich pramálo. Také příliš hubený nebo tlustý pes má ve výstavním kruhu malou šanci na úspěch. V tom prvním případě patrně musíme změnit jídelníček, přidat do krmení Pangamin nebo začít místo granulí vařit kaloricky bohaté jídlo; a v případě druhém omezit cukry a tuky a vybrat třeba light formuli používaného krmiva nebo podávat cvalíkovi syrovou, jemně strouhanou mrkev s libovým masem a s vitamíny pro psy.

Rozumná denní dávka pohybu je krok třetí. Kavalír je pejsek sportovní, hravý a procházky milující, ale deset kilometrů u kola nebo pěší třicetikilometrové denní túry, to opravdu není to pravé kakaové. Naši pejsci patří mezi tzv. lymfatická plemena a není to rasa určená pro takhle náročný výkon. Kdo by chtěl denně absolvovat desítky kilometrů nebo je náruživý cyklista, musí si zvolit jiné plemeno a kavalíry nechat nám, co neradi běháme v dešti, vánici a mraze, ale na druhé straně si rádi vyjdeme na celodenní výlet, když je pěkné počasí. Malé štěně by nemělo být ani chováno v kotci, ani vláčeno po „horách a lesích“, dopřejme mu jeho věku přiměřenou denní aktivitu s přestávkami na odpočinek pro něj i pro nás.

Čtvrtým krokem je péče o srst. Ve standardu je uvedeno, že srst kavalíra má být dlouhá, rovná a lesklá a toho do- cílíme jen pravidelnou údržbou. Představa, že týden před výstavou zacuchanou a zplstnatělou srst perfektně upravíme, je mylná. Minimálně dvakrát týdně musíme psa pročesávat kar- táčem a hřebenem. Já používám starý kartáč po babičce (štětiny jsou z přírodního materiálu) a hřeben s otočnými zuby, který mé pejsky necuchá a netahá. Od dubna do října je ošetřuji přípravky proti cizopasníkům a minimálně jednou ročně jim dám tabletu proti-střevním parazitům. I šampón mají mí kamarádi svůj vlastní. Po několika omylech jsem zjistila, že nejvhod- nější je ten, který obsahuje norkový olej a je od renomované firmy, tedy žádné rozlévané tekutiny z tržnic; a pokud se rozhodnu použít kondicionér, nikdy nevolím ten, který se neoplachuje. Nepodceňujte, prosím, ani pravidelnou kontrolu análních žlázek a ušních boltců.

A nakonec jedna dobrá rada pro majitele pejsků se srstí více zvlněnou, která má tendenci se po koupeli na zádech „otvírat“. Nebojte se psa před výstavou vykoupat. Dobře ho opláchněte vodou, do které přidáte šťávu z citronu, vysušte ho ručníkem a OD ZADU vyfénujte. Je dobré mu při vysoušení nechat na zádech vlhkou osušku, kterou posunujete tak, jak sušíte srst – tedy po asi deseti centimetrech, aby mokrá srst překrývala při sušení tu suchou, nikoliv naopak. No a na noc mu můžete na tělo natáhnout pruban (pružná síťka, kterou dostanete ve zdravotnických potřebách) do kterého vystřihnete čtyři otvory na nožičky, jeden pro ocásek a na krku jej připevníte k obojku.

A pak už jen zajedete na výstavu to vyhrát. A určitě se tam uvidíme.