kavalíří barvy
míši čermákové

„Vystavování je hra. Vystavovatel předstírá, že má nejkrásnějšího psa na světě, a posuzovatel se občas tváří, že tomu věří…“.

Kdo to nezkusil, nepochopí, co nutí dospělé lidi vstávat ve tři ráno a hnát se přes půl republiky, aby se dozvěděli, co si o jejich psovi myslí úplně cizí člověk. Zpátky jedeme většinou rozhořčení na nejvyšší míru, protože ten hlupák rozhodčí vůbec nepochopil, jaký skvost jsme mu předvedli. Přísaháme, že se už nikdy na žádnou výstavu nepřihlásíme…

No a za pár týdnů se to celé opakuje. Je to jako droga a kdo výstavám jednou propadne, je ztracen. Jediné, co nás může utěšit, je fakt, že v tom nejsme sami. Před výstavištěm zastavují desítky aut, z nichž vylézají stejně závislí nešťastníci. Jak říkám, je to návykové, ale tak krásné…

Protože každá hra má svá pravidla, je dobré, pokud chceme uspět, seznámit se s těmi výstavními. Ono snad nejde ani o to, oběhnout s pejskem kruh a přidržet ho na stole, to umí každý, ale předvést svého miláčka tak, aby vynikly jeho přednosti a naopak zůstaly potlačeny nedostatky, to už chce trochu přípravy. Další a nesmírně důležitý aspekt vystavování je ten, že jen dobře připravený pes je na výstavě spokojený a tudíž úspěšný.

Zkusme se vcítit do psího uvažování – je vzbuzen v nečekanou hodinu, autem odvezen několik stovek kilometrů na místo, kde je rámus, spousta lidí a psů. Pak je vláčen dokolečka, stavěn do výšky, osaháván cizím člověkem a ke všemu vycítí naši nervozitu a někdy i zklamání, které je pro něj nepochopitelné. A tohle se mu má líbit?

Naopak pejsek trénovaný se na výstavy těší. Je celý den se svým milovaným pánem, v kruhu za odměnu opakuje to, co se předtím naučil, a protože je spokojený, líbí se mu i ten ruch okolo.

Než se pustíme do praktické přípravy, je dobré se seznámit s trochou teorie, ta je také důležitá. Na výstavách jsou psi a fenky rozděleni do tříd podle věku a výstavních úspěchů.

Ocenění psa se provádí zadáním známky a barevným označením (stužka, kokarda).

• Třída dorostu: velmi nadějný – žlutá, nadějný – bílá barva.
• Třída mladých, mezitřída, otevřená, šampiónů, veteránů: výborný – modrá, velmi dobrý – červená, dobrý – zelená, dostatečný – fialová barva.

Uvedená klasifikace musí odpovídat těmto definicím:

• Výborná: tato známka smí být přiznána jedinci, který se velmi blíží ideálu, jak ho popisuje standard, a který je předveden ve výborné kondici. Jeho povaha musí být harmonická a vyrovnaná. Typem musí pes odpovídat své třídě a převaha jeho kvalit musí vyvážit jeho eventuální drobné nedostatky. Musí vykazovat typické vlastnosti svého plemene.
• Velmi dobrá: tato známka se přiznává jedinci, který má typické vlastnosti svého plemene, vyvážené proporce a dobrou kondici. Jsou mu prominuty drobné vady, nikoli však vady morfologické. Toto ocenění může být uděleno jen prvotřídnímu jedinci.
• Dobrá: toto ocenění se uděluje jedinci, který vykazuje znaky svého plemene, ale má viditelné hrubší vady.
• Dostatečná: toto hodnocení obdrží jedinec, který sice vykazuje známky svého plemene, ale jemuž chybí do ideálu velmi mnoho.

• Neoceněn: může být pes pro vady přechodného rázu.
• Vyloučen z posuzování: musí být jedinec s vadami, které standard taxativně uvádí jako vady vylučující, dále pak jedinci, u nichž byl proveden operativní zákrok zakrývající nebo odstraňující vrozenou vadu exteriéru.

Tolik k výstavnímu hodnocení, ze kterého vyplývá, že výbornou nebo velmi dobrou známku může dostat jen perfektní jedinec. Doufejme, že to bude ten náš.