kavalíří barvy
míši čermákové

 

Už jsme se smířili s tím, že se pro nás staly výstavy vysoce návykovou drogou, že se bez nich neobejdeme a že v zimě, bez pravidelného víkendového šílenství, prožíváme docela slušné abstinenční příznaky. Samozřejmě, že jezdíme na výstavy hlavně proto, abychom si naplno užili adrenalinového opojení, které se nás zmocňuje při vstupu do kruhu, abychom si popovídali s přáteli, které jinak těžko uvidíme a abychom společně se svým psem prožili krásný den, ale sbírání titulů má také něco do sebe. Není to jen o tom, že si společně s CACem nebo CACIBem většinou přivezeme domů pěkný pohár, ale při prohlížení výstavní přílohy průkazu původu našeho pejska zažíváme něco, co znají všichni filatelisté –- tenhle titul (tuhle známku do sbírky) ještě nemáme.

Jsou výstavy oblastní nebo krajské, kde nejlepší pes a fena obdrží titul oblastní nebo krajský vítěz, ale tato vítězství se nijak nesčítají a jejich hromaděním nic víc nezískáme. Naopak většina titulů, které můžeme dostat na výstavě vyššího typu pořádané pod záštitou Federation Cynologique Internationale—FCI, je tzv.čekatelství a teprve patřičný počet těchto ocenění přinese našemu psu kýžený šampionát.

Nejmladší z rodiny našich výstavních titulů je Český junior šampion, který byl v Česku zaveden zhruba před deseti lety. Možnost dosáhnout tohoto titulu je pro majitele mladých jedinců povzbuzením a dalším důvodem, proč chodit na výstavy.

CAJC je čekatelství Českého junior šampiona a uděluje se psům a fenám ve třídě mladých na výstavách mezinárodních, národních, speciálních a klubových. Tento titul může (ale také nemusí) být zadán jedincům oceněným známkou výborný 1. Není to nárokový titul, ale bývá udělen pouze při mimořádných exteriérových kvalitách pejska nebo fenky.

Udělení titulu Český junior šampion je podmíněno trojím získáním čekatelství ve věku 9 – 24 měsíců, přičemž nejméně dvě čekatelství na titul musí být získána ve třídě mladých (CAJC) a jedno čekatelství může být dosaženo ve třídě jiné (CAC). Čekatelství musí být udělena nejméně od dvou rozhodčích a titul uděluje Českomoravská kynologická unie na základě dokladů – kartiček – předložených majitelem psa.

Titul Český junior šampión neopravňuje k zařazení psa nebo feny do třídy vítězů nebo šampionů.

Stejné tituly můžeme získat i na zahraničních výstavách, tak že se náš pes stane třeba Rakouským, Německým nebo Polským junior šampionem.

CAC je čekatelství šampionátu krásy České republiky a uděluje se psům a fenám ve třídě vítězů, otevřené a mezitřídě. Také toto ocenění se může udělit pouze jedincům se známkou výborný 1, tedy opět to není nárokový titul a získat jej může pouze špičkový pes nebo fenka.

Předepsaný počet čtyř čekatelství je třeba získat minimálně ve dvou kalendářních letech, nejméně na dvou mezinárodních výstavách a minimálně od dvou rozhodčích.

Jedincům ohodnocených na výstavě známkou výborný 2, může rozhodčí udělit Res.CAC. Opět je toto ocenění podmíněno mimořádnou kvalitou předvedeného jedince, kterému by rozhodčí udělil CAC, kdyby na výstavě nebyl přítomen první pes. Pokud na výstavě získá CAC ČR pes, který už potvrzený titul Český šampion má, přizná se CAC jedinci s oceněním Res.CAC. Potvrzení tohoto titulu si ověří majitel psa s Res.CAC na sekretariátu ČMKU.

I titul Šampión krásy ČR uděluje ČMKU. Na zahraničních výstavách též můžeme soutěžit o titul šampiona té které země, jen název čekatelství se občas liší (CWC, CACA).

Zatím co při sbírání čekatelství na junior šampiona jsou pravidla daná, při hromadění CACů máme možnost taktizovat. Pokud začne náš pes vyhrávat například na podzim roku 2006 a získá alespoň 1x CAC, může si šampionát dodělat na jaře 2007, protože podmínka dvou kalendářních let je splněna. Opačně to ale není možné, byť nám zdravý rozum říká, že od jara do podzimu uplyne stejný počet dní jako od podzimu do jara. Není také předepsáno, ve kterých třídách musí být CAC zadán, tak že se můžeme sami rozhodnou a třeba se i s jiným vystavovatelem dohodnout, kam pejska nebo fenku přihlásit, abychom si vzájemně nekonkurovali. A navíc – titul Český šampión krásy není podmíněn věkem psa, tak že se o něj můžeme pokoušet třeba několik let.

CACIB je čekatelství mezinárodního šampionátu krásy. Toto čekatelství se zadává psu a feně, kteří jsou vybráni v konkurenci držitelů CAC ze třídy vítězů, otevřené a mezitřídy. Res.CACIB se zadává za podobných podmínek jako Res.CAC, tedy jedinci, který by ocenění CACIB získal, kdyby nebyl na výstavě přítomen první pes. Do soutěže o Res.CACIB nastupuje kromě jedinců s CAC i pes s Res.CAC ze třídy, ze které byl vybrán jedinec s CACIB.

Získané čekatelství musí být ještě potvrzeno další kartičkou C.A.C.I.B., kterou na adresu majitele psa zasílá FCI.

Aby psi obdrželi titul Mezinárodní šampion krásy, musí získat v období nejméně jednoho roku a jednoho dne 4 x CACIB na výstavách nejméně ve třech různých zemích a od tří různých rozhodčích. Definitivní titul Champion International de Beauté uděluje představenstvo FCI a diplom přijde majiteli psa poštou.

Tak tady je pro taktizování místa velmi málo, protože minimální doba od prvního do posledního zadání čekatelství je dána – jeden rok a jeden den – tak že je lhostejné, jestli první titul získáme v říjnu nebo v březnu. Také s majiteli konkurentů se můžeme těžko domlouvat, protože to by buď nesměli na výstavu vůbec přijet nebo by se museli vzdát účasti v závěrečné soutěži a se psem, který též obdržel CAC, nenastoupit. Jen výběr země, kam si pro případný titul pojedeme, je na nás. Tady nás omezuje pouze ekonomická stránka věci a to, zda je výstava pořádána pod hlavičkou FCI, protože existuje ještě konkurenční kynologická organizace UCI, z jejichž výstav čekatelství pro Mezinárodního šampiona krásy neplatí. Dopředu odhadnout kolik jedinců našeho plemene nastoupí do kruhu na výstavě třeba v Bělorusku není těžké, ale jinde můžeme zažít velké překvapení, protože s českými vystavovateli se sejdeme absolutně všude a k nim se často přidá i slušná řádka vynikajících psů z Rakouska, Německa nebo Francie. Jenže na druhé straně vítězství nad čtyřiceti nádhernými psy je o mnoho sladší než ocenění, které jsme dostali v prázdném kruhu, kde na našeho kavalíra zíral posuzovatel jako na mimozemšťana, že?

Vrcholem každé výstavy je předvedení vítězných jedinců ve finálním kruhu. Na národních a mezinárodních výstavách v něm bývá předveden nejlepší dorost, nejlepší mladý pes a fena, tedy ti, kteří obdrželi CAJC, nejlepší veteráni a jedinec, který získal titul vítěz plemene – BOB.

Zúčastnit se se svým psem finále je to nejlepší, čeho můžeme na výstavě dosáhnout, proto je velmi neblahé, když majitelé vítěze sbalí klec, psa a kartičku s titulem a odjedou třeba ještě dopoledne z výstaviště. Nejen, že ztrácí nárok na cenu, většinou v podobě krásného poháru, nejen, že nemají šanci uspět ve finálních soutěžích, ale ještě poškozují posuzovatele, který jim titul zadal; je totiž nesmírně trapné sedět s ostatními kolegy u závěrečného kruhu a nemít z kavalírů ve finále ani chlup. O tom, že předčasným odjezdem škodí plemeni, které se ve finále neprezentuje, ani nemluvím. Věřte, že si každý posuzovatel takové „útěkáře“ dobře zapamatuje a příště se dvakrát rozmyslí, než jim zase nějaký titul zadá.

Mezinárodně uznaná plemena psů jsou podle FCI rozdělena do deseti skupin, kavalíři patří do deváté – společenská plemena. S ostatními jedinci deváté skupiny s oceněním BOB soutěží o titul vítěz skupiny – BIG a pokud zvítězí, postupují do další soutěže o titul vítěz výstavy – BIS. U výstav dvoudenních se druhý den ještě vybírá lepší z obou BISů. Titulem BIG nebo dokonce BIS se může pochlubit jen velmi málo českých kavalírů a je tedy třeba se každého finále zúčastnit, abychom tuto situaci rychle změnili.

Mnoho majitelů kavalírů se domnívá, že na výstavu v zahraničí je třeba velkého množství veterinárních povolení a vyšetření, ale není to tak docela pravda. K vycestování do států Evropské unie většinou stačí PET-PAS s platným očkováním proti vzteklině.

Tak že vzhůru do světa sbírat tituly a obhajovat krásu českých kavalírů.